Světlejší dny

2. listopadu 2014 v 15:19 | Ananas |  Ananas
Předvčírem v noci jsem si vzpomněla, jak jsem před pár lety objevila svůj zájem v nadpřirozenu, nehmotných bytostech, a tak. No nějak jsem v té době zkoušela meditovat. Každý večer jsem chodila po barevných schodech a chodila svojí "vnitřní krajinou", nebo co že to vlastně bylo. Potkávala jsem tam svá totemová zvířata a strážné anděly.

No, řekla jsem si, že to zase po čase vyzkouším, ostatně se to dá považovat za jakousi formu zkoumání sebe sama, a třeba mi to vážně nějak pomůže. Popravdě jsem si nedokázala pořádně představit ty schody. Jelikož měly vést dolu, tak se mi to mimoděk spojovalo s našimi schody do sklepa z dřívějšího bytu, kde nebylo vidět na krok před sebe (ale světla tam bývala). Tak jsem je zkusila vést nahoru. Byly hodně široké, a když jsem na ně šlápla, rozsvítily se požadovanou barvou. Vlastně už si moc nevzpomínám, co jsem tam dělala nebo viděla, protože jsem napůl usínala, a pak jsem usnula úplně. Dokonce mám za to, že to ovlivnilo můj spánek. Byl hlubší než kdy jindy, vím, že se mi zdála spousta snů, ale ani jeden si nepamatuji, vím jen, že jsem vnímala dva naráz, a kdosi v nich říkal cosi jako "dosáhli jsme dvacátého čtvrtého řádu" a v tom druhém zase čtyřicátého osmého. Nějak jsem to měla spojené právě s hloubkou spánku, protože takhle hluboký jsem fakt snad ještě nikdy neměla. Bylo to zvláštní a těžko se to popisuje.

Každopádně jsem byla po probuzení trochu nerudná, hlavně proto, že se musím budit tak brzo, ale nerudná ostatně po probuzení bývám vždycky.

Ale jsem od včerejška klidnější. Nevím, jestli se mi to tak jen zdá, jestli se o tom sama přesvědčuji, jestli je to jen přechodné, a jestli vůbec s tím má ta "meditace" co dělat, ale popravdě je mi to docela fuk. Mám se fajn, mám dobrou náladu, a mám ráda lidi kolem sebe. Tak to je přece jen nějaká změna, ne? No nevím. Ale mám chuť něco podniknout.


Mohla bych si zase projít po dlouhé době svůj seznam. Je možné, že už mám něco splněno.

Nakoupila jsem si spoustu dřevěných korálků, protože přestože (no to je zajímavé uspořádání) jsem říkala, že je zbožnuji, mám jen jeden takový náramek, a to mi připadá zatraceně málo.

Docela se těším na zimu. Nevím proč, ale jednoho dne mě to prostě popadlo a říkala jsem si "už aby sněžilo!". A to obvykle nejsem fanoušek zimy.

Chtěla bych pro někoho vyrobit lapač snů, ale nemůžu sehnat vrbový proutek, ani nic, z čeho by se měl udělat základní kruh. Přemýšlela jsem o kartonu, ale toho mám tak málo, že by mi asi nevystačil. Dřevo by bylo ideální, ale na to jsem nikde nenarazila. Zkoušela jsem si projít různé stránky s návody, ale všude doporučovali vrbovou větvičku, nebo "prostě nějaký kruh". Uvidíme.

Už mám v hlavě docela zajímavou představu toho nového designu, tak jsem zvědavá, jak se vyvede (notebook momentálně odmítá spolupracovat, je možné, že je ta verze programu prostě zastaralá, a tak se nechce spustit).

Fotka, Foto Kaňon Fish River (Namibie)

(kaňon Fish River
nějaká taková místa mě fascinují)

Chci podniknout něco zajímavého. Někam vyrazit, něco zažít. Bohužel se musím učit a učit, i když ne že bych se na to ještě vrhla. Zajímavé je, že minulý týden jsem se měla naučit poměrně dost látky z češtiny, odložila jsem to na ráno toho dne, kdy jsme psali, a to ta písemka byla už první hodinu. A světe div se, uměla jsem toho víc, než ti, kteří si to opakovali o prázdninách každý den! Tak doufám, že mi to stejně snadno půjde i teď. Holt si přestanu říkat, co mě na tom štve a jaká je to otrava, ale spíš že si to teď nějak zkusím zapamatovat, a po testu to v klidu zapomenu.

Nevím, jestli je to tím kafem, nebo jen dobrou náladou, ale připadám si plná energie (může být v instantním laté tolik kofeinu?).

Nevím, jestli se v sobě už vyznám víc nebo ne, ale jsem ráda, že aspoň nálada se zlepšila. Asi prostě nemám talent na deprese.

Ach jo. Mám tak ráda fotky přírody. Fascinují mě hory a kaňony, tak ráda bych nějaké navštívila. Spíš než velkoměsta mě přitahují pustiny, kde neruší lidé. Rozhodně se na nějaké takové místo v životě vydám. Nejsem si jistá, jestli budu v budoucnu chtít bydlet ve městě. Vůbec by mi nevadilo si postavit chajdičku na vrcholku hory a tam třeba i umřít stářím. Ale kdo ví, jestli by mě to tam neomrzelo. Ještě jsem nebydlela někde mimo lidi.

Snažím se přijít na to, co bych měla po gymplu studovat. Vím určitě, že ze mě nebude žádný technik, fyzik, chemik ani chirurg. Fascinuje mě psychologie, ale nevím, jestli mi jde. Biologie mi připadá zajímavá, ale nezdá se mi, že bych v ní vynikala. Myslím, že mi jdou jazyky, ale všichni mi říkají, že nejde studovat jen samotné jazyky, že prý to chce ještě něco k tomu. A co zeměpis? Sice mě teď ukrutně nebaví (možná to bude taky učitelem, většinou se tomu, co máme probírat věnuje tak pět minut z celé hodiny a pak odbočuje a povídá o něčem jiném), ale s těmi jazyky se mi to zdá jako ne zrovna zbytečná kombinace.

Tak uvidíme.

Sice jsem nedávno říkala, že mě nic nepřekvapuje, ale zároveň mě uchvacují spousty věcí, které jiní přejdou bez přílišného zájmu. Asi to mám prostě jinak.

Hodně přemýšlím nad věcmi. Víc než předtím, než před nějakým tím rokem. Ne že by se to změnilo ze dne na den, ale tak nějak pozvolna jsem nad vším začala víc uvažovat. Až mě někdy překvapují moje závěry. Ale jindy zase docházím k úplným nesmyslům.
Zjistila jsem, že to krom všeho způsobuje i to, že se teď směju víc a častěji. Když nad věcmi tolik přemýšlím, stačí někdy pár neohrabaně zformulovaných vět, a můžu se potrhat smíchy. Anebo mám prostě moc bujnou fantazii. Všechno si zároveň představuju.

Zjistila jsem, že začínám být spokojená sama se sebou. Vídala jsem na sobě spoustu věcí, které mě štvaly, a teď už kromě sem tam nějakého pupínku, vlasů, které mají někdy docela škodolibý smysl pro humor, a držení těla, na kterém musím ještě zapracovat, nezbývá asi nic. Ale zjistila jsem, že na akné je skvělý tea tree olejíček, a vlasy by možná chtělo jen trochu šikovněji zastřihnout. Tak už zbývá jen to držení těla. Ono s těmi sedmi hodinami sezení denně je to docela těžké, ale naštěstí na tom nejsem úplně nejhůř. Přišla jsem na nějaké cviky, které zatím zabírají líp než ty, co mi kdysi doporučili na ortopedii (s těma jsem to sice neflákala, ale nějak se to neměnilo), a navíc se po nich cítím příjemně uvolněně.

Včera jsem zkusila malovat. Měla jsem v hlavě jednu část písničky Hello od 3rd line butterfly společně s několika panorámaty, tak z toho vzniklo něco ne zrovna dokonalého, ale strašně mě bavilo stínovat a hrát si s barvami a to by člověk nevěřil, co všechno to udělá, když do zelené místy přimícháte tmavě modrou a hnědou a jinde zase bílou a žlutou. Chybí mi tam ale nějaké pořádné detaily, tak holt jindy.

Obrázek nemám vyfocený, ale mám v plánu ho sem dát někdy společně s mými fanarty z Naruta a do fanprojectu pro BTS, které jsem naslibovala už před časem. Tak na to zase nesmím zapomenout.

Jsem zvědavá. Na všechno.


3rd line butterfly - Hello




The Temper Trap - Sweet Disposition

(to video je trochu zvláštní, ale stejně jen poslouchám písničku)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Choi Mari Choi Mari | Web | 2. listopadu 2014 v 16:29 | Reagovat

Taky bych strašně ráda podnikla něco šíleného. Třeba nějakou pětidenní tůru s batohem kamsi do neznáma. Něco. Občas mi přijde, že plýtvám celý svůj život. Možná, až přiletím zpátky do Čech, tak bychom se mohli sejít a někam vyrazit.

Kdys jsme na skautském táboře dělali lapače snů. Jako základ jsme použili olšové větvičky (co jiného také použít ve smrkovém lese s malou bažinou - prý je ještě pořád na prodej). Prostě jsi do leda a někde nějakou větvičku urvi.

S tou školou si to rozhodně dobře promysli. Já mám střední za sebou a pořád ještě nevím, co vlastně chci dělat.

2 Ananas Ananas | 2. listopadu 2014 v 17:08 | Reagovat

[1]: To by nebylo špatné :)

Nakonec jsem kdesi vyštrachala pár pevných papírů ze zadních stran trhaček, občas si je střádám, protože už se mi hodněkrát hodily (jako šablony, nebo na zpevňování něčeho, vyrábění různých kravinek), tak jsem si vystřihla několik stejných kruhů, už je jenom slepím a mělo by to být dobré.

Já bych se popravdě chtěla věnovat hudbě. Jenom si pořád nejsem jistá, jestli na to mám, a jestli bych byla dost úspěšná na to, abych se tím uživila. A taky jestli bych to pak nevzdala. Ale stejně radši uvažuju ještě o něčem dalším, i když zatím nemám ani přibližnou představu.

3 Choi Mari Choi Mari | Web | 6. listopadu 2014 v 21:21 | Reagovat

[2]: Tak to máš alespoň nějakou představu. Já mám těch představ hodně a ani s jednou nevím, kde začít. Bavilo by mě herectví, zpěv, tanec (i když to vůbec neumím, ale učit bych se chtěla), malba, módní návrhářství, spisovatelství nebo i modeling. Kde a jak se s tím začíná, nemám absolutně tušení. Ono je totiž hezké mít sny, někdy je ale těžké je nějak zrealizovat (i když se na tom snažím pracovat).

4 Ananas Ananas | 7. listopadu 2014 v 17:23 | Reagovat

[3]: Zjistila jsem, že i když bych přednost měla dávat škole, dávám jí stejně svým zájmům a koníčkům.

Taky bych se moc chtěla naučit zpívat, u ostatních při poslechu poznám, kdo se zpívání věnuje profesionálně, ale sama nevím, jak toho taky dosáhnout. No přinejmenším se mi už daří trefovat ty správné noty, ale když jsem se zkusila nahrát a pak poslechnout, bylo to stejně takové... bez emocí, bez nějaké dynamiky. Ale jsem přesvědčená, že když to budu často zkoušet, i když jen sama pro sebe, mohla bych se postupně zlepšovat.

Mě čast u takovýchle zájmů něco, nebo spíš někdo nadchne a inspiruje, že začnu toužit to umět taky a pohání mě to na tom pracovat (ale jak kdy se mi to doopravdy daří).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama