Co mě vlastně ještě překvapí

22. února 2015 v 9:19 | Ananas |  Ananas
Ufff...

Někdy na konci ledna jsem dostala nápad, zvěřejňovat pravidelně svůj playlist za každý měsíc, protože hodně rychle objevuji nové a nové písničky a umělce, jenž si mě něčím získali, a asi jste si všimli, že to tvoří nemalou část mých článků. Tak nějak akorát nevím, jestli by to někhodo vůbec zajímalo, ale na druhou stranu, kdyby ne, tak by to aspoň bylo oddělené od jiných článků. Uvidíme. Zase bych to tady aspoň čas od času zase nějak aktualizovala, a třeba by mě to přimělo psát i něco dalšího. Ale nechci mít tohle jako hlavní důvod. Hm...


Nedávno jsem přišla o veškeré kontakty na svém mobilu, ale zjistila jsem, že se vlastně ani nic nestalo. Ty, které používám, se zobrazují u esemesek, a některé mám naštěstí vypsané stranou v papírovém adresáři. Nikdy by mě nanapadlo, že se mi bude jednou vážně hodit.


Cítím se poslední dobou docela dost na dně, ale zároveň stejně tak dost naživu. Vlastně si ani nejsem jistá, jak to tedy je. Před pár dny se stalo něco, co mě docela dost zasáhlo, ale vlastně se z toho vzpamatovávám tak dobře, že si ani nejsem jistá, zda se mě to vůbec týkalo. A možná je to jenom tím, že je víkend, a já jsem doma, stranou od všeho. Uvidíme, jaké to bude zítra, až ty lidi uvidím, a bude to vypadat reálněji.
I když mě z toho sem tam za den zachvátí blbá nálada, říkám si, jestli se v ní spíš nevyžívám. Ani si nepamatuju, že bych se takhle někdy cítila. Možná právě díky tomu se mi zdá, že se aspoň něco děje, a že žiju pestřejší život. Ale nechci se utápět v depkách, protože po chvíli je mi stejně hodně nanic, a už je mi zkrátka jenom nanic, a zapomenu, jak se z toho zase vyhrabat.

Když to celé bylo ještě "čerstvé", byla jsem uvnitř celá rozpolcená, a nevěděla jsem, které z těch myšlenek jsou vlastně moje. Ale vedlo mě to k dalším úvahám, a po dlouhé době jsem se konečně ujistila, že jsem ráda sama sebou, že se mám ráda takovou, jaká jsem, a že k sobě nechovám nic špatného, jako tomu bylo dřív. To byla asi jedna z věcí, která mě uklidnila, a která to celé usnadnila. Jsou věci, které bych chtěla jinak, ale i když zůstanou stejné, dokážu se s nimi vyrovnat.

Nejdřív jsem si myslela, že se mi to děje jen kvůli mojí vlastní blbosti, ale už si to tak moc nemyslím. Nevím, jestli je to jenom shoda okolností, i když v náhody nevěřím, každopádně jsem se rozhodla se z toho něco naučit, místo toho, abych se zas litovala a nadávala na celý svět.

Ještě že mám teď tolik věcí, na které se můžu těšit. Březen se mi zdá obecně (i momentálně) jako úžasný měsíc, už se nemůžu dočkat. A jaro! Ano prosím!



No, a jelikož jsem to s těmi playlisty ještě nedomyslela, dám pár písniček zatím sem :)


Vážně jsem se do Deep Purple nějak zamilovala. V říjnu prý budou v Plzni. Jestli se na ně budu moct jít podívat, tak to bude jackpot!




A k Oasis jsem se dostala právě v lednu. Taky mě uchvátili, mají ve svých písničkách takové zvláštní kouzlo, které jako by mi vykreslovalo moje sny před očima. Zvláštně se to popisuje...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama